neděle 10. března 2013

OTLOUKEJ SE PÍŠŤALIČKO


Samozřejmě, že to není žádný velkolepý hudební nástroj, na němž vyloudíte božskou melodii, ale přesto by se obyčejná třeba vrbová píšťalka dala nazvat radostí, co se vejde do dlaně. Patří k Velikonocím a tudíž k jaru, a jaro znamená, jak říkají cynici, že jsme zase přežili… což je zpravidla dobrá zpráva a stojí zato si tedy tak trochu písknout.
Když jsme v NH chválili všestrannost černého bezu a jeho zdravotně blahodárné účinky, tak nějak jsme mezi způsoby„vnějšího použití“ jako jsou různé koupele a obklady, zapomněli zmínit bezové pískání. Báječně si totiž při výrobě obyčejné klukovské píšťalky odpočinete, a když z ní nakonec vyloudíte zvuky, zaženete tím jistě chmury z mysli. Je to přitom tak snadné – píšťalička se vám určitě povede a až ji naučíte dělat i děti, budete pro ně král (případně královna).
Potřebovat nebudeme víc než nožík
Na píšťalku z vrbového proutku, si vyhlédneme a uřízneme rovnou hladkou větvičku ne delší než patnáct centimetrů a silnou asi jako malíček. Neměly by na ní být žádné suky. Z jedné strany dřevo na konci kolmo seřízneme.
Malá lekce z folkloru
Zářezem kolem dokola přibližně ve dvou třetinách prořízneme kůru. Delší část prutu kolem dokola naklepáváme střenkou nože tak, aby se oddělilo lýko a kůra šla bez poškození stáhnout. Před tímto úkonem můžeme proutek na chvíli namočit, aby se kůra snadněji uvolnila, ale u čerstvých proutků to  jde i bez namáčení. Lidová poezie popisuje výrobu s razancí bez kompromisů. „Dělám, dělám píšťalenku:/ píšťalenko, podař se mi,/ jestli se mi nepodaříš,/ dám ti ránu, až se svalíš.“ Z toho je zřejmé, že se kluci na pastvě s dílem zrovna nemazlili: „…huš, huš, huš,/ vrazím do tě nůž,/ vrazím do tě vidličku,/ budeš zpívat písničku,/ vrazím do tě štyry kudly,/ budeš zpívat hudly, hudly,/ vrazím do tě kudličku,/ vyrazím ti dušičku!“
Zjevně jde o nadsázku a vy do proutku nemlaťte jako šílení, jenom kůru citlivě leč důkladně naklepejte po celém obvodu, abyste ji uvolnili. Máte to? Tak jdeme do finále: „…mízo – lízo, zčerstva lez!“ Kůru oddělíme opatrným kroucením a tahem, vždyť dobře naklepaný proutek se sloupne skoro sám…
A už to můžeme zkusit
Jakmile kůra povolí, což průběžně zkoušíme kroucením, asi dva  centimetry od okraje opatrně vyřízněme zářez, o který se vzduch rozráží a píská. Z kraje můžeme šikmo seříznout spodní část, aby se nám píšťalka v puse pohodlněji držela. A, jak řečeno výše, stáhneme uvolněnou kůru tak, abychom ji nepoškodili.
Z volného prutu odřízneme malý kousek – jazýček. Jeho konec po zasunutí by měl dosahovat k začátku klínovitého zářezu. Tento kousek v horní části podélně seřízneme tak, aby vznikl po opětovném nasazení otvor pro proudění vzduchu. Druhou část prutu kousek kolmo zařízneme a nasadíme na něj druhý konec kůry. Do náustku foukáme a posunem vnitřního špalíčku se snažíme tvořit tóny – a nebo taky ne.
Příště možná flétničky a koncovky
Otloukaná velikonoční píšťalka je nejjednodušší hudební nástroj, který můžeme z vrby nebo z bezu vyrobit. Příště si zkusíme udělat flétničku s dírkami a také vrtanou tak zvanou bezovou koncovku, jaké prý sloužily k muzicírování starým Slovanům.
Říká se, že na koncovce se nedá hrát falešně – vyzkoušíme to. Pískání procvičuje důležité dýchání bránicí, a protože rychle otevírá psychické bloky, vyčistí vám hlavu. Ale pozor, buďte ohleduplní – druhým může totiž vaše popískávání (což platí i pro tu nejjednodušší velikonoční píšťaličku) jít rychle a vydatně na nervy!
Text a foto NH, kresba Karel Svolinský
Pro MagrataBlog  převzato z www.nasehobby.cz LU

1 komentář:

  1. Přeji hezkého dne,

    píšťalky mě momentálně zabírají mysl, a ponejvíce koncovky...tudíž se moc těším na další příspěvek, ja vyrobit koncovku...zatím se mi nepodařila se správným zvukem.
    Moc děkuji, s pozdravením...pherenis

    OdpovědětSmazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...