Ráda cestuji vlakem do Prahy, už na nádraží otevřu knihu, automaticky nasednu do vlaku a jedu.
Středeční cesta "tam a zpět" byla ve znamení dočtení "Žítkovských bohyní" od Kateřiny Tučkové.
Znáte ten pocit, hltáte každé písmenko v příběhu, nemůžete se dočkat rozluštění a pak najednou bác...je vám líto, že knihu máte přečtenou.
Anotace:
Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele — její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…
V nádražní trafice jsem našla nový časopis s názvem bio Zahrada v obrazech. Graficky připomíná tématicky podobné časopisy vycházející v Rakousku a Německu. Stylové fotky, zajímavá témata.
Další typ na sobotní pochmurné odpoledne:)
Pro Magrátablog Linda
